Výlet na zříceninu hradu Jenčov u Sýkořic
Vydali jsme se vlakem z Prahy do Berouna, kde jsme přestoupili na lokálku směr Rakovník. Vystoupili jsme ve stanici Zbečno. Přešli jsme řeku Berounku po Masarykově mostě z roku 1925, což dokládá pamětní deska umístěná uprostřed mostu .A zamířili jsme po červené turistické značce k zřícenině hradu Jenčov, která je na turistických rozcestnících též nazývána Jinčov. V sobotu jsme měli možnost si ve Zbečně nakoupit potraviny na cestu v místní prodejně hned za mostem vpravo a je zde také možnost občerstvení v Restauraci u mostu.
Začátek výletu
První úsek cesty nebyl příliš příjemný, protože vedl po silnici serpentinami. Odměnou je nám krásný výhled na Berounku z Masarykovy vyhlídky. Po chvíli jsme se dostali do obce Sýkořice, kde jsme odbočili na pohodlnou polní cestu. Za slunečného podzimního počasí jsme pozorovali podzimně zbarvené lesy, ale tato část cesty vedla mezi poli a loukami a za větrného zimního počasí zde musí být chladno.
Po cca 2,5 km se dostáváme k rozcestí Řepiště. Cesta klesá lesem k potůčku, který snadno přejdeme po kamenech až opět po mírném stoupání se dostáváme na štěrkovou cestu, po levé straně cesty jsou sloupy elektrického vedení. Po celou dobu je nutné pečlivě sledovat značení, protože rozcestníků a značek je zde poměrně málo. Pokračuje směrem k hájovně Skalka. Před turistickým odpočivadlem nám šipka na dřevěné tabuli vede vlevo do lesa, kde se nachází Břetislavův dub označený jako památný strom. U tohoto dubu údajně měl knížete Břetislava II. probodnout kopím zákeřný vrah Lorek. Byl to vnuk slavného Břetislava I. Stalo se tak dva dny před Vánocemi v roce 1100.
Nalézá se zde tabule, kde je popsána legenda o Břetislavovi. Pokračujeme mírným klesáním po štěrkové cestě, která končí lesní závorou, přicházíme na silnici, kde stojí v zatáčce hájovna Skalka.
Jenčov
Míříme k hradu
Za ní nalézáme další rozcestník na bílé budově bývalého transformátoru. Za ním je parkoviště pro osobní automobily. Až sem je možné se dostat automobilem, odtud lze pokračovat v cestě ke zřícenině hradu Jenčov pouze pěšky nebo na kole. Cesta podél potoka v národní památkové rezervaci Vůznice netrvá dlouho a za chvilku stojíme pod zříceninou hradu, kde si můžeme odpočinout na lavičce, vedle které je schránka s návštěvní knihou. Zřícenina hradu není rozlehlá, Jednalo se o jeden z našich nejmenších královských hradů, který zřejmě plnil funkci loveckého hrádku. Vzhledem ke svému účelu nevyžadoval zajištění pobytu pro pobyt většího počtu osob. Archeologické nálezy dokládají jeho existenci okolo přelomu 13. a 14. století. Jeho zakladatelem byl zřejmě Přemysl Otakar II. Hrad ležel skryt v údolí a volba místa pro stavbu napovídá, že se nepočítalo s významnější vojenskou úlohou. Poněkud stísněný hradní areál byl jednodílný. Tvořily ho pouze dvě zděné stavby.
Po prohlídce zříceniny hradu Jenčov je možné se vrátit stejnou cestou do Zbečna, nebo pokračovat do Nižbora poněkud dlouhou a časově náročnou trasou po červené turistické značce k Chyňavské myslivně a odtud po modré značce do Nižbora. Nebo využít cyklistickou trasu po silnici č. 116 dolů do Nižbora . Vede po široké silnici a tak s velkou opatrností dojdeme i pěšky dolů . A to jsme také učinili.
V Nižboře doporučujeme navštívit nádražní výletní restauraci Zastávka, kterou vybudoval herec Tomáš Hanák v dřevěné budově někdejšího nádražního skladu. Interiér restaurace je velmi příjemný, naskýtá se odtud výhled na zámek Nižbor na kopci nad obcí. Za příznivého počasí lze využít možnost posezení na bočních terasách na původních nákladových rampách a odtud pozorovat provoz na nádraží.
Hrad stojí na skále obtékané potokem Vůznice a okolní svahy jej výrazně převyšují. Přestože šlo o opevněné sídlo, s jeho dobýváním se pravděpodobně nepočítalo a hrad (který T. Durdík považuje za jeden z nejmenších u nás) sloužil primárně jako lovecký. Zprávy o něm žádné nejsou, nejspíš proto, že po celou dobu své existence patřil k nižborskému panství a s ním sdílel i své osudy. Stavitelem Nižbora byl Přemysl Otakar II., a tak je jedním z uvažovaných stavitelů Jenčova. Jméno hradu zase směřuje spíše až k Janu Lucemburskému. Při průzkumech bylo prokázáno osídlení v počátku 14. století, což by zase ukazovalo na Václava II. Na vrcholu skalky stávala obdélná obytná věž a pod ní palác s ohrazeným dvorkem. Věž zanikla požárem.
zdroj informace : Infocedule pod hradem
